Přestaňte už konečně s těmi řečmi o hodné paní ombudsmance

co se statečně a obětavě bila za menšiny a jejich práva. Zrovna já mám totiž tu smůlu, že patřím k menšině, kterou paní Šabatová opakovaně chtěla o její práva připravit. Jsem pedofil a řeč je o chirurgických kastracích.

Pokud o této problematice nic nevíte, tak se pokusím stručně shrnout ty nejpodstatnější věci. Chirurgická kastrace u parafiliků se provádí pouze u pacientů, kteří dovršili věku 21 let, u kterých odborné vyšetření potvrdilo parafilní poruchu a vysokou míru pravděpodobnosti, že v budoucnu spáchají sexuálně motivovaný trestný čin, u kterých byly vyzkoušeny jiné léčebné metody a shledány jako nedostatečně účinné nebo nevhodné ze zdravotních důvodů. Chirurgická kastrace se provádí pouze na vlastní žádost (nikomu nelze kastraci nařídit), pacient musí být poučen o důsledcích tohoto zákroku, k žádosti musí přiložit kladné stanovisko odborný ošetřující lékař a musí ji chválit odborná komise ustanovená ministerstvem zdravotnictví.

Aby se předešlo situacím, že pacienti, kteří spáchali sexuálně motivovaný trestný čín, budou o chirurgickou kastraci žádat pod tlakem okolností, bylo přijato opatření, že o kastraci nelze žádat ve vazbě a během trestu odnětí svobody. Ze stejných důvodů pak u pacientů, kteří nedobrovolně absolvují ústavní léčbu, nebo pobývají v detenčním zařízení, musí jejich žádost navíc schválit soud.

A protože být sexuálním deviantem neznamená automaticky být delikventem, bylo rovněž přijato opatření, že o chirurgickou kastraci mohou žádat i osoby, které dosud  žádný sexuálně motivovaný trestný čin nespáchali.

Pro úplnost pak ještě dodávám, že kastrace se provádí odstraněním pouze té části tkáně varlat, která je zodpovědná za produkci testosteronu, a že u pacientů, kteří se dopustili sexuálně motivovaného trestného činu, se ukázala jako nejúčinnější metoda pro zamezení recidivy. Tedy samozřejmě za předpokladu, že mezi metody pro zamezení recidivy nepočítáte Luger 9mm.

Navzdory přísným zákonným opatřením a navzdory tomu, že se u nás provádí cca jedna kastrace sexuální deviantů ročně, se Česká republika stala v minulých letech terčem kritiky ze strany Rady Evropy, která nás prostřednictvím komise pro mučení a nelidské zacházení vyzvala, abychom od této praxe odstoupili. K jejich požadavku se rovněž přidalo nemálo lidskoprávních aktivistů. 

Paradoxem celé situace zůstává, že se u nás běžně a bez většího zájmu veřejnosti provádí kastrace v případech, kdy se jedná o zdraví a život ohrožující nemoc, například u pacientů s  rakovinou varlat, kteří z nějakého důvodu nechtějí nebo nemohou podstoupit alternativní léčbu, například chemoterapii. A teď řečnická otázka: pokud pedofil není se svou sexualitou srovnaný, pokud vnitřně cítí, že to v něm bublá a že je spíše jen otázkou času, než něco provede, tak co jiného v takovém případě pedofilie je, než zdraví a život ohrožující nemoc? Myslím, že takový generál Hynek Blažko by mohl vyprávět. A nejenom on. Takže v případě jedné život a zdraví ohrožující nemoci by kastrace povolena byla v případě druhé nikoliv? DPH na pivo hadr.

Dalším paradoxem pak zůstává to, že se u nás ročně provádí několik desítek kastrací spočívajících v kompletním odstraněním pohlavních orgánů, a to u pacientů podstupujících operační změnu pohlaví, a že o tento zákrok lze žádat již od 18 let. A kupodivu proti tomu nikdo neprotestuje.

Pokud se nyní chcete zeptat, zda mám s tímto zákrokem osobní zkušenosti, pak odpovídám, že nikoliv. Se svou sexualitou jsem se nějakým způsobem smířil, v současné době jsem ženatý a mám rodinu. Je pravda, že jednu dobu jsem z vlastního rozhodnutí docházel k sexuologovi a užíval tlumící hormonální léky, ale v současné době toho nemám zapotřebí. Jsem si plně vědom toho, jaké důsledky může mít pro dítě sexuální zneužití, a to, že jsem si sám prošel rolí otce, můj pohled na děti velmi ovlivnilo. Dokud mi bude sloužit hlava a intelekt, okolí se mě určitě bát nemusí.

Nicméně tento stav nemusí trvat věčně. Jak jsem se dozvěděl od sexuologa, pedofilie je z hlediska recidivy oproti jiným sexuálním deviacím výjimečná tím, že pedofilové se dopouští sexuálně motivovaných trestných činů i v poměrně pozdním věku. Zatím co tedy například sexuální patologický agresor si po čtyřicítce může říct, že rizikové období už má za sebou, pedofil si toto nemůže říct nikdy, a celoživotně musí počítat s tím, že je pedofil a že s toho plynou jistá omezení. A když jsem si pak přečetl článek o slovenském důchodci, který prožil naprosto bezproblémový život a na jehož chování neshledala manželka ani nikdo jiný nic podivného, a který v osmdesáti letech pod vlivem stařecké demence sexuálně zneužil vlastní vnučku, rozhodl jsem se, že pokud se u mne v budoucnu projeví první příznaky stařecké demence nebo jiné duševní choroby, udělám bezprostředně několik věcí. Za prvé, půjdu vrátit zbrojní průkaz. Za druhé, svolám nejbližší příbuzné, na férovku jim řeknu, jak to se mnou je, a požádám je, aby mne za žádných okolností nenechávali samotného s malými holčičkami. A za třetí, opětovně navštívím sexuologa a požádám ho o tlumící léky. A pokud by se proti mně navíc spikly i životní okolnosti a hrozilo by, že na mě nebude mít kdo dohlížet a kontrolovat, zda léky opravdu beru, tak bych si rovnou, dokud by mi zbytky zdravého rozumu ještě sloužily, požádal o chirurgickou kastraci.

A jestli mi teď nějaký nelidskoprávní aktivista chce namítnout, že je to mrzačení, tak nevím, co jiného na to říct, než: No samozřejmě ty vole že to je mrzačení! O to se snad nikdo nepře. Jen si prostě myslím, že pořád je lepší v situaci, kdy už stejně nemám co ztratit, zmrzačit vlastní tělo, než neudělat nic a riskovat, že pod vlivem kombinace sexuální deviace a duševní choroby zmrzačím duši malého dítěte. 

Podtrženo sečteno, chirurgickou kastraci jsem nepotřeboval a doufejme, že ji ani do budoucna potřebovat nebudu, nicméně jsem rád, že ta možnost tady existuje. Tady patří velký dík našim zákonodárcům za to, že nepodlehli všeobecnému trendu a nátlaku, a že si Česká Republika tuto možnost jako jedna z mála zemí v Evropě ve své legislativě ponechala. Jako perličku bych ještě mohl dodat, že poté, co se komise pro mučení a nelidské zacházení při Radě Evropy vrátila s nepořízenou a co západní média odvysílala reportáže o tom, jaké zrůdné, nelidské a středověké praktiky zde používáme, tak najednou z toho pokrokového liberálního západu začali do ordinací našich sexuologů volat sexuální devianti. Nebyly to prý žádné davy lidí, byli to jednotlivci, nicméně volali a ptali se, zda by tento zákrok mohli podstoupit u nás.

A jakou tedy roli sehrála paní Šabatová v této komedii? Hned dvojí. Nejprve kritizovala samotné kastrace z pozice předsedkyně Helsinského výboru. A posléze z pozice veřejné ochránkyně práv kritizovala novelu, která snižovala věkovou hranici pro kastraci z 25 let na 21 a současně dávala možnost žádat o kastraci i parafilikům bez trestní minulosti. Rozhodně se tedy z mého pohledu nezachovala jako osoba bránící práva svých spoluobčanů. Právě naopak.

A pokud si přejete vědět, jak si představuji člověka hájícího zájmy druhých, tak si zde dovolím přepsat slova sexuologa Petra Weisse, která zazněla na Českém rozhlase v pořadu Pro a proti: "A já tady vypadám, že mermomocí chci bránit kastraci, ale já jenom bych byl rád, kdyby to zůstalo v našem instrumentáriu, v našich možnostech, ne jenom našich, jako z hlediska té medicíny, ale i z hlediska pacientů, aby se pro to mohli sami rozhodovat, pokud budou chtít tento zákrok jako ulehčení svého života. Víte, jasně, ve většině zemí neprovádějí tyto operace, ale potom, co vešlo ve známost, že u nás se provádějí, spousta zahraničních pacientů nám píše, volá, chtějí absolvovat tu kastraci u nás. Řekněte mi, co teda je víc přesvědčivé o tom, že ti lidé, někteří tito pacienti tento zákrok chtějí."

Nezbývá, než k poděkování našim zákonodárcům připojit ještě poděkování našim sexuologů. A ještě jednou všechny prosím, přestaňte už s těmi řečmi o paní Šabatové, která tak obětavě bránila práva obyvatel této země a práva menšin. Vážně se to nedá poslouchat.

Daniel